HISTORIE | |
Pohled do historie Déle než celé tisíciletí se Číně podařilo udržet pro sebe tajemství porcelánu. Teprve v roce 1709, po letech zkoumání a pokusů se Johannu Friedrichovi Böttgerovi podařilo toto umění zpřístupnit v Evropě.
Rozšíření tohoto významného objevu na sebe nedalo dlouho čekat.
Roku 1710 byla založena manufaktura v Míšni, již v roce
1719 tajemství výroby porcelánu získává Vídeň. Z Vídně se
tato znalost šíří po celé Evropě – do Benátek r. 1720, do Höchstu
r. 1750, do Štrasburku r. 1751, do Berlína r. 1753. |
|
V devadesátých letech 18. století výroba porcelánu dobývá zásluhou
odborníku z duryňských porcelánek i západní Čechy a v roce
1794 je v Klášterci vyroben první český porcelán. V oblasti
výskytu kvalitních ložisek kaolínu na Karlovarsku začíná prudký
rozmach výroby porcelánu. Výroba keramiky se začíná probouzet i v další
oblasti – na Teplicku. I zde existují dobré předpoklady – nacházejí
se tu ložiska uhlí jako zdroje energie a jemných kameninových jílů.
Výstavbou ústecko – mostecké dráhy je značně usnadněna doprava
surovin i výrobků. Rozvoj keramické výroby na Teplicku je mohutný.
Jestliže zde v 60. letech 19 století existují tři továrny, o
deset let později je jich již osm, v osmdesátých letech dvanáct,
na konci století dvacet a v r. 1905 téměř třicet. Mezi prvními je založena - v r. 1853 – továrna v Duchcově.Po prvních nesmělých krůčcích , kdy jsou vyráběny keramické předměty užitkového charakteru ze surovin těžených v nejbližším okolí,kupuje |
![]() |
továrnu zkušený modelář Eduard Eichler a zakládá r. 1860 firmu E. Eichler Thonwaren – Fabrik. R. 1862 přikupuje malou továrničku v Šeltech u České Lípy. Manufaktura zažívá mohutný rozkvět, produkuje především terakotu, fajáns a majoliku v kodaňském, sevřeském a worcesterském žánru. R. 1878 získává Eichlerova firma Stříbrnou medaili na výstavě v Paříži. Na přelomu 19. a 20. století dochází k několika významným změnám. Továrna posiluje svůj kapitál přechodem ze soukromého vlastnictví Eduarda Eichlera na formu akciové společnosti a je r. 1898 přejmenována na Duxer Porzellan – Manufaktur, A - G. se sídlem v Berlíně. Nově vzniklá společnost kupuje porcelánku v Blankenhaimu u Weimaru a ruší továrnu v Šeltech. V manufaktuře
se v této době začíná vyrábět, vedle tradiční produkce, i
porcelán. Z r. 1900 je doloženo používání tradičního způsobu
značení – z růžové hmoty vyrobené trojúhelníkové značky
s nápisem ROYAL DUX BOHEMIA a žaludem. Tento způsob značení je
používán dodnes. |
Nastupuje období secese. I zásluhou vedoucího modeléra manufaktury Aloise Hampela patří toto období mezi nejúspěšnější v historii a některé tehdy zaváděné tvary jsou vyráběny dodnes. Továrna získává r. 1904 cenu Grand Prix na světové výstavě v St. Louis, v r. 1906 stříbrnou medaili na výstavě v Miláně a zlatou výstavní medaili v Liberci. Zaměstnává 500 dělníků, provoz sestává z pěti kulatých a sedmnácti muflových pecí, má vlastní parní provoz a elektrárnu. V Berlíně, Hamburgu, Vídni, Londýně, Amsterodamu, Bolgni, Paříži, Stockholmu a Madridu má továrna | ![]() |
vlastní
vzorkové sklady a zástupce. Vyráběné zboží je určeno především
pro export, manufaktura má obchodní spojení s celou Evropou včetně
Ruska i se Severní Amerikou. Toto úspěšné období přerušuje válka.
Vzhledem k charakteru vyráběné produkce se nedaří zachovat předválečnou
úroveň výroby. Pro značné finanční potíže je v r. 1918
prodána továrna v Blankenhaimu. Ani v meziválečném období se manufaktura nedokázala vrátit na úroveň srovnatelnou s obdobím z počátku století. Obchodní spojení byla válkou zpřetrhána a nepodařilo se je obnovit. Chybí finanční prostředky pro potřebný výtvarný vývoj. Po vypuknutí hospodářské krize továrna stagnuje ve svém dalším rozvoji, problematické je i zachování dosažené úrovně. Přes všechny uvedené potíže si manufaktura zachovává charakter produkce – dále vyrábí figurální a ozdobný porcelán na základě vytvořených a osvědčených tvarů. |
|
Po druhé světové válce
byla většina zaměstnanců německé národnosti odsunuta. Stav
pracovníků byl doplňován dosídlenci z vnitrozemí, pozitivní
roli sehrála výchova vlastních učňů a obnovení výuky na Státní
odborné škole keramické v Teplicích. Velkou pomocí pro zachování
obrovské šíře vyráběného sortimentu a jeho další rozvoj byla
spolupráce s Vysokou školou umělecko průmyslovou v Praze. Duchcovská manufaktura začíná od poloviny 50. let opět získávat ztracenou pozici na zahraničních trzích. Nemalou měrou k tomu přispívá i úspěch kolekce prof. |
![]() |
Jaroslava Ježka určené pro světovou výstavu
EXPO ´58 v Bruselu. Výrobní kolekce je dále rozšiřována
jednak o tradiční realistické figurální motivy,
jednak o výrobky charakteristické hladkými stylizovanými
tvary v moderním duchu jak u figurálního, tak u ozdobného
porcelánu. Rozmanitost a pestrost současného výrobního programu zaručuje, že bude uspokojen každý náročný zákazník. Současnost duchcovské manufaktury charakterizuje maximální úsilí o uspokojení všech zákazníků při udržení vysoké výtvarné, estetické a technologické úrovně vyráběné produkce. V souladu s těmito skutečnostmi je vydáván katalog figurálního a ozdobného porcelánu známého u nás i ve světě pod značkou ROYAL DUX BOHEMIA. V roce 1992 byla Duchcovská manufaktura přejmenována na Porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia a.s. a stala se tak opět samostatnou akciovou společností až do roku 1997, kdy se v rámci kapitálového propojení stala členem skupiny Český Porcelán. |
|